Fantazie! Motorkáři přijeli do Careva přes Albánii a řecko-bulharské hory. Další kamarádi přiletěli a další přijeli autem. Je nás tu pěkná kopa. Ukazujeme jim reálné Bulharsko, jezdíme na výlety, na pláže, na čerstvé ryby, pijeme pivo na jachtě. Je nám tady dobře. A utíkáme z resortu pryč. Vlastně se to tady dost změnilo. Staví se nové komplexy, turistů přibývá, komornost Careva se pomalu stává minulostí. Nad naší pláží, kde jsme se opalovali nazí, se staví apartmány. Na pláži Arapaya jsou nové kempy a nadupáno lidma. Má to logiku, expanze turistiky proniká i na tenhle kousek zapomenutého bulharského jihu. Jsme nadšení z pláže Varvara, která je jenom kousek od Careva. Do skály zasazený dřevěný bar vedou místní mladí lidé. Výborná muzika, koktejly, sezení v pytlích a průzračné moře. Tohle nemá chybu a jezdíme sem čím dál tím častěji!

Máme terénní auto, naloženého psa a jedeme! V resortu působíme šok, ale já si říkám: Když nebude štěkat na sousedy, kadit na božské trávníky a klepat chlupy u bazénu, nikomu přece nemůže vadit. Tak to taky bylo a Baruna se stala miláčkem Hermes. Chodila s námi všude, plavala v moři, jezdila na lodi, běhala po divočině. Zjistili jsme, že bulharský vztah ke psům funguje ve dvou rovinách – buď psy extrémně milují nebo se jich šíleně bojí. Nic mezi tím. Bylo zvláštní jet se psem ve výtahu. Češi psa ani nevnímali, Bulhaři byli buď ochromení strachem a vystupovali při první možné příležitosti anebo vřeštěli nadšením, ptali se na rodokmen, ukazovali v mobilu svého psa a chtěli se kamarádit. Pro nás zvláštní situace.

Nová dálnice z Plovdivu do Burgasu zkrátí cestu o 2 hodiny. Poslední kus dálnice na trase staví Srbové na hranicích s BG. Komfort jízdy nemá chybu. Teda, pokud na srbsko-maďarských hranicích nenarazíte na Turky, kteří se vracejí do Německa. Pak zažijete peklo. Našli jsme malou objížďku a vyhneme se hlavnímu tahu na hranicích. Testujeme to. Je tam taky super hotýlek na přespání. A termální bazén jako bonus.

Jsme tu letos už podruhé a tentokrát na celý měsíc… Tenhle kůň se pásl na louce hned vedle našeho hotelu a druhý den jsme tu viděli i hříbátka volně přicházející k nám až na dosah ruky… Ještě stále se nám tají dech nad zvláštní symbiózou divoké přírody a svobody… nad čápy u sladkovodního jezera… nad kočujícími bulharskými cikány na dřevěných povozech… nad klidem místních obyvatel diskutujících ve stínu dvorečků… tohle vše vás přinutí zvolnit tempo, pokud ne přímo se zamyslet nad tím, jak člověk žije rychle a proč.

Carevo v červenci pulzuje turisty, uličky městečka praskají ve švech, všechno tu voní grilovaným masíčkem, čokoládou a mořem. Objevili jsme novou hospůdku v přístavu, kde mají moc dobré ryby a sok kartofi, což jsou vařené brambory polité máslem, posypané koprem s čerstvým česnekem. Je to mňamka. Určitě stojí za to ochutnat i bulharské hranolky – prženy kartofi sirene (z chutných místních brambor) posypané slaným balkánským sýrem. Zajímavá a chutná kombinace.

Vydali jsme se na výlet do Burgasu, abychom poznali místní Morski park, což je vlastně hezky udržovaný park s promenádou, která se táhne podél dlouhatánské městské pláže až k přístavu, resp. ke starému městu. Na fotky se můžete mrknout v sekci Fotogalerie. Nedalo nám to a zajeli jsme také do obchodů OC Burgas Plaza. Sehnat se tu dá vše za ceny srovnatelé jako v ČR, sortiment mi přišel bohatší, alespoň v oblastech elektroniky a hraček. Potraviny se určitě vyplatí nakoupit v místním Carrefouru, kde jsou ještě o něco levnější než v Carevu, ale je to přece jen trochu z ruky… Asi nejlépe jsme mohli srovnat nákup dvd přehrávače Sony, který jsme pořídili těsně před odjezdem z Prahy na Kasa.cz za 13 stovek, zde stejný vyšel na 90 Leva. Udělali jsme si představu o cenách a ukojili tak své mrzké chtíče. Škoda jen, že jsme ten den už nezvládli procházku po starém městě a opravdických bulharských obchůdcích, neboť páteční podvečerní dopravní kolaps nás nekompromisně vyhnal z Burgasu zpět na dálnici směr klídek a Carevo… Takže na staré město se budeme těšit někdy příště.

Užíváme si to. Jsou prázdniny, fantastické slunečné počasí a před námi 3 týdny relaxace. Hotel je narvaný k prasknutí, velký rozdíl oproti komornímu červnu. Zaznamenáváme stavební úpravy v okolí – asfaltová cesta k pláži, parking v dolní části hotelu, dřevěný chodník do plážového baru, stavba okolních budov pokročila o velký skok. Večerní diskotéky a animace jsou přesunuty do plážového baru, což je fantastické, mladí animátoři jsou pohodoví, atmosféru vyšvihnou naprosto jedinečnou. Nezbývá nám jen ponořit se do prázdninové nálady a užívat si skvělé prostředí. Naše oblíbené restaurace nás v ničem nezklamaly, vychutnáváme jedinečné bulharské pochutiny a pozvolna se obalujeme kily navíc, neboť téhle skvělé kuchyni, korunované úžasnými dortíky, fakt nikdo neodolá. Když nás resort i městečko nechce už ničím překvapit, vyjíždíme na divoké přírodní pláže Siněmorec a Silistar. Úžasné… Proces poznávání je zatím nedokončený. A nás to baví.

Květnová cesta, to byl fakt nářez. 1800 kiláků v jednom tahu je docela bomba a počítejte s tím, že navigace se s vámi rozloučí hned za Sofií. Pruda na hranicích Maďaři-Srbové nám zase připomněla, jak rychle zapomínáme :-). Kdekoliv jsme vylezly z auta, vzbuzovaly jsme nesmírný údiv, jako že samotný holky s dětma na výletě v Bulharsku a ještě navíc v době, kdy se nekoupou ani Norové – tohle všechno dohromady nás na každé hranici činilo krajně podezřelými. Cestu jsme zvládly za 25 hodin a měly toho plný kecky. Viano nás nezradilo, gauč na terasu jsme dovezly a dokonce si užily i relax na pláži zalité sluníčkem, zatímco doma v Čechách bylo arktické okénko. Nicméně cesta v jednom zátahu zůstane neopakovatelným zážitkem a příště si stopro uděláme pauzu v Bělehradě. Teďka v červnu je to tu romantický a voňavý. Všechno ve městečku se začíná připravovat na sezónu, pomaličku to tady ožívá. Moře je průzračný, úžasný a teplý. Na pláži pár lidí. Zvláštní atmosféra, zase jiná tvář Hermes.

Tak tohle bude nářez: 3 babizny a dvě malý děti se vydáme půjčeným autem na začátku května do Careva. Už se šíleně těšíme, protože to bude fakt hustá jízda! 1700 km. Žádné rezervace hotelů na půli cesty, všechno budeme řešit ad hoc. Žádný stres, pohoda klídek, piánko. Teda, to si aspoň myslíme. Na dobrodružství máme 10 dní. Čekáme sluníčko, teplo a pláž jen pro sebe. Jak to bude doopravdy, to vám sem určitě napíšeme!

22. července 2008 ráno jsme díky Sky Europe přistáli na letišti v Burgasu. První dojem: tak tohle je Balkán. Bulharsko je na začátku dlouhé cesty do Evropy. Ohromuje nás obrovský stavební boom jak v samotném Burgasu, tak ve všech letoviscích, které vidíme při cestě z letiště do Careva. Obdivujeme krásnou přírodu, klikatící se řeku Ropotamo, pohoří Strandža, mořské pobřeží a postupně míjíme starobylou Sozopol, luxusní residence Djuni s nekonečně dlouhou divokou pláží, centrum zábavy Primorsko, elegantní Kiten, poklidný Lozenec a jsme na místě. Příjezd do lázeňského městečka Carevo v nás vyvolává někdejší vzpomínky na hlubokou totalitu na českém venkově. Kdo tohle nečeká, může být zklamán. Jsme téměř na nejjižnějším místě Bulharska, kousek od hranic s Tureckem. Do Istanbulu je to odtud co by dup. My se však těšíme na objevování Careva.

Resort Hermes je uzavřená idyla hned u moře pod taktovkou CK Alexandria. Je tu hotel, restaurace a dvě budovy s privátnimi byty. Výhodou je, že majitelé bytů mohou využívat hotelový servis a služby CK Alexandria. Můžeme, ale nemusíme. Resort se otevíral na konci června 2008, takže je to doslova funglovka. Jdeme se podívat k moři. Je to kousek, asi 3 minuty po kamenité cestě z kopce dolů. Půlka pláže je vyhrazena pro Hermes, půlka je městská. Moře je čisté, průzračné, svažuje se pozvolna, pláž je písečná. Je to sice jen malý záliv, ale místo pod slunečníkem jsme později nikdy nehledali. V dalších dnech objevujeme krásné dlouhé pláže Arapaya a Nestinarka na okrajích Careva. Z centra (od info centra) tam jezdí bus za 1 Lv dvakrát za hodinu a cestu zvládne za 10 minut. Těsíme se na první večerní vycházku do centra městečka. Z Hermesu je to 5 minut a jste na hlavní žíle. Spousta obchůdků, pekárničky s nadýchanými buchtami, úžasné dortíky, že ochutnat všechny druhy je nemožné, restaurace se skvělým jídlem a vynikajícím vínem. Napucnete se za 10 Lv tak, že se sotva odkulíte nazpět domů. A i v tom nejposlednějším krámku koupíte lahodné víno za pár Leva, nespletete se. Zelenina, ovoce, ryby… to je doslova ráj v hubě. Bulhaři jsou milí a místní děvčata velmi hezká. Je tu fajn. Tohle jsme chtěli a Carevo nás nezklamalo. Hodinky si posuňte o hodinu dopředu a naučte se gestikulovat obráceně: Bulhar říká ne a kývá hlavou nahoru dolů a když říká ano, vrtí hlavou jakoby záporně.

Seběhneme dolů do přístavu a procházíme promenádou na kamenitý útes. Jsou tu ukotvené převážně malé loďky, jachet je tu pár, i když místní přístav je deklarovaný jako přístaviště jachet pro celou jižní oblast. Pokračujeme podél moře až k vyhlídce na korálové/ sopečné útesy, odkud se pak dostaneme nazpět na hlavní ulici, kde jsou atrakce pro děti – kolotoče, střelnice, houpačky, skákadla, výtvarný koutek. Na každém rohu se tu prodávají palačinky, dortíky, zmrzlina. Centrum je malé, všechno projdete za hodinku. A všude se platí Leva. Hotel vám je smění v kurzu 1,90 Lv za 1 Euro. Kupujeme obraz a lahev vína. Důstojné doplňky ke kolaudaci bytu.